Hra na pravdu

HZ: Byl večer podzimní

a mně se nechtělo spát

a nebyl vůbec lásky čas.

A možná jsi byl s ní

a tehdy začal jsi mi lhát,

proč uzavřel se kruh kolem nás.

Já byla naivní,

svět se mi za zády smál,

chtěla jsem vědět hned,

kdo rozdělil nás.

Byl večer podzimní

a v tom se zázrak stal,

když ve sluchátku

ozval se hlas…

DV: Ahoj, jak se máš?

Že se vůbec ptám!

Nejsem na tom líp

a černý svědomí mám,

bodá jako nůž.

To ty snad pochopíš,

že já a tvůj muž…

Teď to víš!

obě: Hrály jsem si na pravdu chvíli

a chvíli bylo slyšet jen pláč.

Nám dvěma vážně došly už síly

a smál se jenom falešnej hráč.

HZ: Byl večer podzimní

a já se přestala bát

té hory prášků na spaní.

Možná jsi byl s ní,

to se nemělo stát

a zbylo jenom pousmání.

DV: Já byla naivní

a už jsem nemohla lhát.

Ten román by mě zlámal vaz.

Byl večer podzimní

a mně se nechtělo spát

a nejen proto se mi třás hlas.

obě: Hrály jsem si na pravdu chvíli

a chvíli bylo slyšet jen pláč.

Nám dvěma vážně došly už síly

a smát se měl jen falešnej hráč.

A smát se měl jen falešnej hráč.