Melodram

Zavři oči a vztáhni dlaň,

jen tak do prostoru,

kde netikají hodiny a nezní žádný tón.

Zavři oči a vztáhni dlaň

k nocím na obzoru,

jež přinášejí prázdniny a lásky dech.

Snad ston, co zašumí jak příboj

a serve z čela hráz

a oslní jak výboj

a překvapí jak sráz

a naplní tě steskem, snad něhou,

co já vím,

a přiková tě bleskem k těm dnům,

rtům bláznivým,

co prostoupí tvou duší jak zvuk,

jak slunce zář.

Jsi láskou mou, co tuší

můj tep, můj strach i tvář.

Té hodiny, co hájí břeh snů,

jak jitřní svit.

Nech křídla, která tají.

Já můžu bez nich žít.

Nech oči mé ať vidí nocí chuť laskavou

i náruč, co se stydí,

když padám únavou.

Až na dně dna všech přání

mě obklopíš jak proud,

měj lásko slitování,

ať smím se nadechnout

a uvěřit, že čekáš v tom prostoru,

v tom tichu,

kde netikají hodiny

a nezní žádný tón.

Až na dně dna všech přání

mě obklopíš jak proud,

měj lásko slitování,

ať smím se nadechnout

a uvěřit, že čekáš v tom prostoru,

v tom tichu,

kde netikají hodiny

a nezní žádný tón.