Padám, když svítá

Květiny spí ve vázách

a tiká plynoměr,

vyschlá vláha v oázách,

tohle vůbec není fér,

prach usedá na dárcích

a svíček mrtvý dech,

víno stárne v pohárcích,

zvuky kroků na schodech…

Padám, padám z té výšky,

padám z mých snů, když svítá.

Najednou si připadám

tak prázdná po ránu

jako dávná melodie

v prasklém piánu.

Jen květiny spí ve vázách

a já mám ranní splín.

Někde v koutě číhá strach,

když tě blízko nevidím.

Slunce hází prasátka

a posmívá se všem.

Místo lásky pozlátka

s vyplazeným jazykem.

Padám, padám z té výšky,

padám z mých snů, když svítá.

Najednou si připadám

tak prázdná po ránu

jako dávno melodie

v prasklém piánu.

Najednou si připadám

tak prázdná po ránu

jako dávno melodie

v prasklém piánu.