S loudilem v patách

Mám v patách loudila lásky,

loudí už jedenáct let,

ten si dává záležet!

Loudil loudí a já si sháním skrýš.

S loudilem lásky je kříž.

Je mi blíž a blíž.

Mám v patách loudila lásky,

prý by mě nejradši sněd´.

Dát mu šanci, sní mě hned!

S hrůzou pádím,

jak v čerstvé brázdě myš.

Loudil je kocourem spíš,

je mi blíž a blíž.

Měním šaty, z kousku

vaty lepím si knír.

Co však zmohu, zpoza rohu

a ze všech škvír

loudil kouká, snad to vzdá!

Léta aspoň mírnej náskok mám.

Mám v patách loudila lásky,

párkrát už do louže klek´.

V blátě loudil blázínek,

v jarním blátě i v deštích podzimních.

V únoru napadne sníh,

loudí v závějích.

Měním šaty, z kousku

vaty lepím si knír.

Co však zmohu, zpoza rohu

a ze všech škvír

loudil kouká, snad to vzdá!

Léta aspoň mírnej náskok mám.

Mám v patách loudila lásky,

jenže ho obrůstá mech.

Ztrácí výdrž, krátí dech…

Vzdal ten závod či

náhle zůstal stát?

Jen aby nenastyd´ snad,

kdo by měl mě rád!

Jen aby nenastyd´ snad,

kdo by pak měl mě rád!

Jen aby nenastyd´ snad,

kdo by pak měl mě rád…