Stvořená k lásce

Jaká, tak jaká mám být?

Úsměvná, plačící.

Něco mezi tím, co s výšky podpatků

prohlíží svět a nechytí.

Snad jsem to já, když v hlíně odpadků

uvidím květ a necítím.

Stvořená k lásce

možná i snad.

Nosím v srdce svou klec,

jsem jen žena, né věc.

Stvořená k lásce,

z lásky k ní stvořená.

Věčně drásám v ní klid.

Jaká mám být?

Tam, tam kde srdce mám.

Nad klecí krouží pták

a křičívá, že klec je zamčená

jak ten můj svět, co prožívám.

Vím jenom já, pro lásku stvořená.

Jen na pohled se usmívám.

Stvořená k lásce, jistě možná i snad.

Nosím v srdci svou klec. Žena, né věc.

Stvořená k lásce, k ní stvořená.

Věčně drásám v ní klid.

Jaká mám být?

tada, tada, da..........