To by nebylo fér

Najednou za dveřmi stál

a ptal se může-li dál

v košili bílé jak sníh

a v šatech do tanečních.

Z čistého nebe svých snů

spadl sem bez rozpaků,

i s kytkou za kapesné,

nevnímá, že říkám - ne!

Ptáš se mě jestli to vím,

když s tebou kamarádím,

že vlastně patří ti svět

a ještě sedmnáct let.

Ať se mě ptáš na co chceš,

proč říkat nějakou lež,

které bys uvěřit chtěl

a to by nebylo fér.

A to by nebylo fér.

Ať se mě ptáš na co chceš,

proč říkat nějakou lež,

které bys uvěřit chtěl.

A to by nebylo fér.

Prosím tě přestaň se ptát

a spěchej k té, co máš rád.

Třeba ji do kina vem

a někdy přiveď ji sem.

Měj se fajn jako se máš

a vrať se tam, kde to znáš,

do světa malin a her,

vždyť lhát by nebylo fér.

Vždyť lhát by nebylo fér.

Vždyť lhát by nebylo fér.

Vždyť lhát by nebylo fér.