Proměna

1. Ještě před chvílí

myslel jsem, že tě už dobře znám

se všema chybama

co ani sama nepřiznáš.

Stačil okamžik jen

pořád jsem doufal, že je to hra

který se budeme

už brzo jen oba smát.

R: Óó před sebou mám

najednou cizí neznámou tvář

krutou a studenou

i když se pořád usmívá.

Z vlasů máš ostnatej drát

a ze rtů kape ti jed

pořád nevěřím

že tohle v sobě ukrýváš.

2. Možná to přestane

možná se sama polekáš

a znovu si nasadíš

tu svoji starou známou tvář.

Jenže už napořád

budu mít v sobě schovanej strach

kolik těch proměn

ještě přede mnou schováváš.

Kolik těch proměn přede mnou schováváš,

kolik těch proměn přede mnou schováváš.

R: Óó před sebou mám...