Spokojenej kmet

1. Zase pocit mám, jako bych snad dostal ránu,

sotva jsem vstal, jak idiot po dlouhým flámu.

Dde jsem se vzal, každej se tváří jako v ráji,

v obličejích stín, asi nevěděj že jsou v háji.

R: Já říkám vážení čím dál víc zdá se mi,

všechno kolem půjde pít.

Mám silný tušení, že jsem k vám na zemi,

spadnul z jiný planety.

Já vím.

2. Lítaj vám z huby ňáký divný slova cizí,

všechno se točí, na to IQ sotva stačí.

Nemůžu umět mluvit touhle děsnou řeč,

táhněte někam, váš svět mi prostě nesedí.

R: Já říkám vážení...

3. Než naučim se řeč toho pitomýho stupidního kmene,

bude mi sto let a pak snad budu in zaručeně

spokojenej kmet toho pitomýho pozemskýho kmene

tak to budu já, já já já já já

R: (2x)