Katarze

Má je naposledy „černá chvíle“,

kolem nás dvou ticho, klid…

Ve smolném světě jsi jako hvězda – v bílém,

ve spáncích tepe mi krev. Tak pospěš, drahá, chci jít…

Rány chtíče prohnou tvůj hřbet,

třesoucí se rukou sebereš pomůcky z kovu.

Singe este viata, v jejím toku ukrytý svět.

S esencí života na rtech mi polibek dej.

Znovu…

Za světly toužím po kůži z hedvábí,

ze slov těch naděje prchá jak éter.