Post Lux Tenebras
Vůkol mě prach, dusivý strach… Co pohltí stín?
Cítím jej blíž, černý a těžký, spjatý s mou duší.
Oslepený – šedavé nebe – popel z něj padá.
Ohromný žár, rysy mi tuhnou v sopečné sklo.
Pominul den, vůkol je tma, s ní navždy mladá noc.
Není pro sen, ach… pro náš sen bez světel.
Naprostý klid rozlitý v nás jak černá řeka.
Strávená zem, jen v propasti času znějí žalmů echa.