Post Lux Tenebras

Vůkol mě prach, dusivý strach… Co pohltí stín?

Cítím jej blíž, černý a těžký, spjatý s mou duší.

Oslepený – šedavé nebe – popel z něj padá.

Ohromný žár, rysy mi tuhnou v sopečné sklo.

Pominul den, vůkol je tma, s ní navždy mladá noc.

Není pro sen, ach… pro náš sen bez světel.

Naprostý klid rozlitý v nás jak černá řeka.

Strávená zem, jen v propasti času znějí žalmů echa.