Thujon

Svěží jak poryv z hor ve tváři,

klidný jak hladina před bouří,

v té chvíli jiskrou zrak zazáří

a mysl utopí v hořkém kouři.

Ze sopek touhy a trýznivých snů,

kde dandy v kruhu vlastnící hledá –

na prahu pohřbu v zástupu dnů,

když nicotou v srdci rozhledu nemá;

sladké uvolnění, tak jako to prvé,

ponořen v zamrzlém prostoru chvil,

má duše koupe se v závoji krve,

jež tryská z lůna zelených víl…