Trojice

podzim mysli nade mnou větve jsou bez listí

trpká sousta hltám ze země teskně tmavé

černé hroty trní dotykem svým nezjistím

a po sté projdu po nich ve světle mihotavém (sebeklam)

v pavučinách úvah světem lidí protkaných

naivní je hledat původ osudových ran

a trhajíc listy z kronik hustě popsaných

matně hledím nazpět do projasněných rán (apatie)

šedé ostří kreslí šarlatově rudou mapu

za oknem deštivý den popelem zmámený

je tohle místo pro mě? proč svůj dech vnímám napůl?

před tribunálem mlčky za život souzený (pochybnost)