Země slz

Ve spárech mokřin a šedavých blat,

v odrazu jezer tak ledově čirých,

holé ční kmeny do smutečních řad,

zašedlé tváře mtrvých i živých.

Tesklivá píseň vody co se dere,

skrz srdce hor do dáli se táhnoucích.

Ledové kapky tu padají z nebe,

přetěžký pohled do slz věčně kanoucích.

Země slz - zčernalá duše ve smutném objetí.

Země slz - utichlo srdce pod tíhou žalu.

Země slz - v peřejích černých, poslední vzepětí.

Země slz - pod vodní hladinou, strnulých svalů.

Bezelstné oči v hlubině mizí,

uvadá slunce, usíná den.

Oči tak vzdálené, pohled tak ryzí.

Nezazněl výkřik a nezazní sten.

Konec je počátek, věčný kruh bytí,

cestuje duše do vesmírných sfér.

Příliš již tížily okovy žití,

marné jsou slzy černé jak tér.