Já, Máří Magdaléna

Já, Máří Magdaléna,

nesvá jsem

a jen ptám se.

Hvězdo má,

co dělat mám?

Ten,co má mě rád,

vzal mi sílu vstát

a dál svou cestou jít.

Já hříšná kněžka lásky,

přemlouvám

srdce bídné.

Je jen muž.

Jen další muž!

Jeden z krásných mužů

v službách mých...

Můj výkřik střídá pláč

nás bezradných.

Ztrácím vůli svou,

couvám před pravdou,

že se pojednou

ráda stávám

doufající ženou

spoutanou snem

v ráji zákeřném.

Víš, má hvězdo, je to zvláštní,

náhle jít

proti proudům.

Náhle mít

pod srdcem strach,

že přítel můj

mě opustí.

Že dům, jenž z hlíny zved

se změní v prach.

Můj sladký pane

jsem pouhý vzduch.

Ty jsi víc, jsi Bůh!

Já, Máří Magdaléna,

kajícná

k nepoznání.

Jsem raněná

a rána má

je vzácný punc

na duši mé.

Jdu vstříc svým proměnám.

Jen nevím proč

Jen nevím kam

Hvězd svých se ptám......