Kopretiny

Stříbrná řeka

uléhá k spánku,

účesy stromů

když obarví stín,

když meze voní

jak po heřmánku,

soumrakem svítí

jen bílé hvězdy kopretin.

Loudám se loukou,

tiše si pískám,

čeká mě trávy

vyhřátý klín,

brouzdám se rosou,

než dojdu k lískám,

utrhnu cestou

jednu z těch bílých kopretin.

Potom se zeptám bílých lístků,

jestli to na tebe prozradí,

až budou padat do žlutého písku,

jestli mně dobře poradí.

Mám mě rád

či nemá mě rád,

trhám je hlava nehlava,

má mě rád

či nemá mě rád,

můj hlas mně selhává.

Vracím se zpátky,

tiše si pískám

písničku pro můj

holčičí vkus,

brouzdám se rosou,

než dojdu k lískám,

vytáhnou zatím

na nebe hvězdy velký vůz.