Možná to ví někdo třetí

Schovávám

v hrníčkách

prošlé lístky státních drah.

Zbytky snů

na víčkách,

rána jsou bledá

na židlích sedá prach.

Proč jsi tam a já tu?

Kdy přijde čas návratů?

Kde máš lístek zpáteční?

Možná to ví někdo třetí,

ani ty

(ani já)

ani ty, ani já.

Já jenom vím, jak čas letí,

musím jít,

(musím jít)

zase dál.

(dál)

Dny se jak šíp kolem mihnou,

jako stín,

(jako klam)

jako stín, jako klam.

I ranní čaj má chuť divnou

když jsi sám.

Vybírám

ze schránky

pohlednici barevnou.

Slova jsou

hádanky,

poutníci, kteří

kolem mých dveří jdou.

Proč se zdá vzdálené,

to nač sáhnout můžeme?

Proč se lidé míjejí?

Možná to ví někdo třetí,

ani ty

(ani já)

ani ty, ani já.

Já jenom vím, jak čas letí,

musím jít,

(musím jít)

zase dál.

(dál)

Dny se jak šíp kolem mihnou,

jako stín,

(jako klam)

jako stín, jako klam.

I ranní čaj má chuť divnou

když jsi sám.

(když jsi sám

Možná to ví někdo třetí,

ani ty

(ani já)

ani ty, ani já.

Já jenom vím, jak čas letí,

musím jít,

(musím jít)

zase dál.

(dál)

Dny se jak šíp kolem mihnou,

jako stín,

(jako klam)

jako stín, jako klam.

I ranní čaj má chuť divnou

když jsi sám.

(když jsi sám

aaa,...)