Mráz

Žár slunce táh rtuťový sloupec výš.

Chodník byl výhní spíš,

tehdy se zbláznil čas.

Vím, že jen dík neblahým náhodám

uprostřed léta k nám

vstoupil mráz .

Mráz!

Na rtech z ocele

bílou růž.

Mráz!

Běží po těle

svírá nůž.

Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp,

na každý pád ten blázen nás tím škráb.

Mění v ledové sousoší nás dva,

křeč místo úsměvů tu zůstává.

Tam, kdes mě hřál na našich polštářích,

cítím jak skřípe sníh,

roste hráz.

Jak plevel dál zimostráz klíčí v nás,

k cudnosti hloupý pás

dal mi mráz.

Mráz!

Na rtech z ocele

bílou růž.

Mráz!

Běží po těle

svírá nůž.

Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp,

na každý pád ten blázen nás tím škráb.

Mění v ledové sousoší nás dva,

jen maska úsměvů tu zůstává.

Mráz!

Na rtech z ocele

bílou růž.

Mráz!

Běží po těle

svírá nůž.

Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp,

na každý pád ten blázen nás tím škráb.

Mění v ledové sousoší nás dva,

jen maska úsměvů tu zůstává.

Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp,

na každý pád ten blázen nás tím škráb.

Mění v ledové sousoší nás dva,

grimasa úsměvů tu zůstává.

Snad má nůž snad jen z krápníků má dráp,

na každý pád ten blázen nás tím škráb.

Mění v ledové sousoší nás dva,

jen maska ...