Neplač pro mne, Argentino

Jak mohl být prostý ten život můj,

kdybych přála si míň slávy mít,

spíš vážila si toho mála co mám.

Však úspěch vábí.

Vábí moc i když málo dá nám.

A lásku když chceš, kde ji vzít?

Pak pryč někam toužíš A kam?

Čím výš se člověk dobral, tím snazší pád.

Teď i já opouštím slávy trůn.

Žena vládce jež padnul mimo slunce má stát.

Můj sen byl krásný.

Svobodu všem, kdo snesou ten dar.

Však ze svých snů i z listin je cár.

A nemám, už nemám co dát.

R: Bůh s tebou má Argentino.

Co není snad přijde jednou.

Už pro mě neplač.

Pohár je dolit.

A mnoho slzí máš ještě prolít.

Jen žádný smutek a žádný flór.

Náš národ měl vždy pýchu a vzdor.

Život můj vždycky byl plný písní a her.

I vám byl slíben ten ráj volných pěšin,

kde dýchá se líp, kde nezní vzlyk synků a dcer.

Proč nestal se skutkem ten slib.

R: Bůh s tebou má Argentino...

Rovni jsme si v tom, že rosteme v prach.

A po snech zbudou jen schránky těl.

Však ten, kdo vsadil strom, plody ač nesklízel,

ten smysl svůj snad měl.