Obrazem se stát

Práská bič, cválá pryč houf dní uplynulých.

V blátě let splývá v šeď

pár stop, zasype sníh.

Proč každá chvíle je stejně šílená ?

Proč jen se řídí pudem stád?

Já někdy říkám zmámená -

nebylo by marné

jednou obrazem se stát.

Nepokoj je jen stroj,

tak má pokoj nám dát.

Svět však dál ovládá

a já musím se ptát.

Proč každá chvíle je stejně šílená ?

Proč nechci chvíli rozum brát ?

A tak ti říkám zmámená -

nebylo by marné

jednou obrazem se stát.

Na mistrovském plátně

se nežije špatně.

Tam sotva co brání

o neumírání snít.

Namaluj obraz můj a svůj,

já zakleju nás.

Jen pojď blíž, ještě blíž,

jen pojď obejít čas.

Pojď rozšířit fámu,

tu senzační fámu,

že klidně jde v rámu stát.

Jsme mistrovským dílem,

teď zůstaly chvíle stát.