Podívej, kvete růže

1. Ty, kdo bloudíš sám a sám dlažbou cest a jejich špínou,

smutkem dní a nudou línou, já tě znám,

ty, kdo ztratils' přízeň dam, kdo jsi lásce ustlal v hrobě,

škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám.

R: /: Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže,

podívej, kvete růže, ta tvá. :/

2. Ty, kdo nevíš kudy kam samou bídou koncem týdne,

nemáš mládí právě klidné, já tě znám,

kdo se topíš jako prám v naší rozbouřené době,

v téhle chvíli právě tobě povídám.

3. Ty, kdo znáš se k dětským hrám, co tě bosé nohy zebou,

počkej na mě, půjdu s tebou, já tě znám,

slunce zamklo zlatý chrám, noc, ta dáma v černé róbě,

volá hvězdu a jdou obě přímo k vám.