Pohádka o cínovém vojáčkovi

Stával kdes krám, je to dávno,

stařík hračky prodával.

A cínový vojáček, co jednu nohu měl,

stál zastrčen v rohu sám.

A naproti v skvělém paláci

stála malá, krásná

primabalerína v sukénkách

jak z květiny lehký vzdech.

A z místa, kde cínový vojáček stál

a díval se jí přímo do očí.

Ten cínový vojáček, tak láskou vzplál,

ach kdo ho jen vyléčí?

Až jednou neštěstí

stařík balerínu prodal.

A cínový vojáček vyskočil

a vydal se ji hledat dál.

A déšť ho zanes do moří

a moře v dalekou zem.

A viděl mnoho šťastných dětí

a hrál si s nimi jen.

Až jednoho dne pak nalezl

její dům a už byl stár.

A když hodiny odbily půlnoc,

ucítil hrozný žár.

To lidé hodili ho do kamen,

do ohně, v kterém chci zemřít i já.

Ten oheň, ó to je lásky žár

a já z něj kousek mám.