Provazochodci

Silnicí se koník vláčí s maringotkou nízkou

táhle za ní stožár dlouhý, jedou městem, vískou

Dál, dál, dálkou

dál, dál

dálkou

Pan Rossini má dva syny se svou krásnou ženou

po provaze denně kráčí, kam se mráčky ženou

Dál jdou dálkou

dál, dál, dálkou

dálkou

Ve výšce závratné ti dá svůj strach jen za vstupné

Provazochodci jako ptáci mají stejný úděl

jenže lidé naneštěstí nemají pár křídel

Dál jdou dálkou

dál, dál, dálkou

dálkou

Jedinkrát špatný krok a dál tě už čeká jen pád

Jedinkrát je to rok, jak anděl co nemusí se bát

jako blesk na zem sjel

a nechápal proč v očích má už navždy klid

A proč křičí všichni lidé

proč se náhle přou kdo z nich to viděl líp

V záři světem na náměstí když na provaz skočí

cítí, jak ho rozhoupává tisíc lačných očí

Dál jdou dálkou

dál, dál

dálkou