Slunce

Ami Dmi

1. Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát,

že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání.

Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát.

Přeháním rád, to bude tím.

2. Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát,

že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli.

Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát.

Bezpočtukrát člověk se mýlí.

R: Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda,

vysvitne včas, když naprší ti do mikáda,

nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně

na moji tvář, na dlaně tvé.

Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže,

odvede své a neslíbí, co nedokáže.

Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si,

Ami

slunce ty nejsi.

3. I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím

a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám.

Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.

Netrap se tím, to se jen říká.

R: Slunce je fair...

4. Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam,

přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno.

Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám,

že ty mě máš, že já tě mám.