Stébla snů

Tak málo slov,

tak málo vět,

jen řádek pět

a máš to hned.

Nemusím číst

a znám ten lístek

nazpaměť.

Pan pisatel

to krásně stih,

tak málo slov,

tak málo v nich.

Má smysl psát mu

odpověď?

Nemá či má?

Tak co teď,

tak co teď?

Stébla snů,

ještě že jsou tu

stébla snů.

Těch zachytím se,

tuhle šanci mou mi nech.

Stébla snů,

tři do kornoutu

stébla snů.

Snad udrží mě

nežli objeví se břeh.

Tak v duchu píšu

dálnopis,

na osm stránek,

žasl bys.

Na naše zítra

ptám se dnes

a píšu další P.S.

A pak si říkám:

v čem je věc?

Poslal jsi lístek,

psal jsi přec.

Někde tě mám,

ty máš tu mě,

proč v lásku nevěřit,

proč ne?

Proč vlastně ne?

Stébla snů,

ještě že jsou tu

stébla snů.

Těch zachytím se,

tuhle šanci mou mi nech.

Stébla snů,

tři do kornoutu

stébla snů.

Snad udrží mě

nežli objeví se břeh.

Stébla snů,

ještě že jsou tu

stébla snů.

Ó,

stébla snů,

tři do kornoutu,

bílá stébla snů.

Ó,

stébla snů,

ještě že jsou tu

stébla snů.

Ó,

stébla snů,

tři do kornoutu,

bílá stébla snů.

Ó,

stébla snů,

ještě že jsou tu

stébla snů.

Ó,

stébla snů,

tři do kornoutu,

bílá stébla snů.