Strejdo, scházíš nám jak sůl

Ten dům, kde žil strejda, dnes nás nezvedá.

Dřív, kdo jen vstoupil hned v něm pookřál.

Hostitel všechno stih',

nešťastným vrátit smích,

chladem prokřehlý sál změnit v úl.

Dneska, strejdo, scházíš nám jak sůl.

Tys nás učil vnímat rytmus století

i nést hlavu vzpříma, z prachu vstát vzápětí.

Od nás žáků mnoho chtěls',

ale nikdá neuměls'

ani nad jedním z nás zlomit hůl.

Dneska, strejdo, scházíš nám jak sůl.

Ty měl jsi předstih,

tvůj kompas a v něm střelka

vždy řekly ti dřív, kam se dát.

I v útlých pěstích

se našla síla velká.

Tam uvnitř tys nonstop byl mlád.

A show, gagy, špílce měl jsi rád, jak tě znám.

S úsměvem pošetilce zesměšnils sebe sám.

Časně vstals, pozdě leh,

říkals : kouknou, mám spěch,

po mně nesmí zůstat prázdný stůl.

A teď, strejdo, scházíš nám,

dneska, strejdo, scházíš nám,

prostě, strejdo, scházíš nám jak sůl.

Aplaus a úspěch, co slávy, řekni sám.

A ty řeks jako grand - já nic, já jen muzikant.

A za tóny hudby dals srdce půl.

Dneska, strejdo, scházíš nám,

ano, strejdo, scházíš nám,

prostě, strejdo, scházíš nám jak sůl,

jak sůl,

jak sůl