Toužíš

S láskou,

s tou já se už nepotkám.

Tak proč málo spím?

Proč se chvěju, když jsem s ním?

Váhám,

mám strach, že si mě to osedlá,

jsem hned pobledlá, hned se červenám,

jsem jak šílená bez vážných důvodů.

HV: Já to znám,

proto já radu ti dám,

nenech všechno náhodám,

lásce šanci dej

jen tím, že dáš ji znát.

Obě: Toužíš

říkat mu, že východ slunce v očích má,

tak neváhej

a říkej,

šeptej mu to do spaní.

LB: A hřej a hlaď ho, co ti brání?

HV: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

HV: Líbej

s čistou něhou, kterou cítíš snad.

LB: To cítím.

HV: Pak přijde volný pád

až k ohňům v podzemí, kde oči oněmí,

všechno dát se smí.

LB: Mám ráda.

HV: Dej důkaz.

LB: K němu táhne mě můj proud.

HV: Zkus ho přivinout.

LB: Tak proč na rtech mám pár pout,

proč jen mlčím čím dál víc,

když mu toužím tolik říct.

Obě: Toužíš

říkat mu, že východ slunce v očích má,

tak neváhej

a říkej,

šeptej mu to do spaní.

HV: Hřej a hlaď ho, co ti brání?

LB: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

LB: Lásce nejde uniknout,

běž se hezky oblíknout

a něco podniknout.

HV: Já snad sáhnu k tajným zbraním,

důvod máš.

LB: Tak s úsměvěm ho omráčím.

HV: A znič ho sukní nejkratší,

Obě: To potom každý muž je náš,

je náš.

Obě: Toužíš

říkat mu, že východ slunce v očích má,

tak neváhej

a říkej,

šeptej mu to do spaní.

HV: A hřej a hlaď ho, co ti brání?

Chceš mu dárek dát.

LB: Tak sebe dej.

Obě: Nenech už ho jít.