Ty Mi Vládnout Máš

Ty líně spíš,

ve tváři mír,

krásně sám.

Co prsty mý?

Už vůbec nevíš,

že je v dlani tvý mám.

Já kdysi nekonečná láska tvá,

já, v níž ses tenkrát zhlíd´,

jsem mimo hru,

jsem přesně tam, kde chtěls mě mít.

Ty mi vládnout máš,

tak jen zábran nech

a já se přičiním, stačí jen říct.

Ty mi vládnout máš,

je to zvláštní pech,

jsem jenom ženská, ty jsi víc.

Ráj, byl tu snad ráj,

jablka sváru, sváru ty jsi v něm rval,

první housle hraj

za svůj groš lásky vládni mi dál.

Vždyť tenhle svět

muž určil sám,

tvář mu dal.

Kdo chtěl tu mít

jen spousty prachů, drogy, moc a tak dál?

Já bez nich dovedla bych krásně žít

jen z tvýho - mám tě rád.

Jsem k smíchu, viď?

Ty se mi můžeš, můžeš smát.

Ty mi vládnout máš,

je to správný, fér,

ty smíš i krev mi pít z tepen a cév.

Ty mi vládnout máš,

tak mě na hůl ber,

jsem jenom ženská, ty jsi šéf!

Ráj, dočista ráj,

kde se dá koupit, koupit a co by stál?

Zatím pij svůj čaj,

dřív než se vzbouřím, vládni mi dál.

Svět, co si vymyslel chlap,

páchne sobectvím, je samý šrám.

Můj podíl z něho si schráb´,

neprávem závislá teď na tobě, právem se ptám:

Proč mi vládnout máš?

Rovnoprávná jsem.

I tos mi umožnil, pyšni se tím!

Proč mi vládnout máš?

Proč jsi dál mým snem?

A zas ti naletím.

Ráj, jakýpak ráj?

Řeknu zas: chápu, chápu, špatně si spal.

Vzpouro má, good bye!

Za svůj groš lásky vládni mi dál!