Včera

Včera – jedno z miliónů slov.

/A jak nádherně zní /

Včera – zní jak nejryzejší kov.

/Voní jak vlasy tvý /

Teď mi zní jak tichý déšť,

jako tóny, jimiž dám se ve snu nést.

Zas o lásce sním jak včera,

zase kráčím s ní jak včera

měkkou tmou a mraky nebem jdou.

Včera – zní to stejně jako "dnes".

/Jak to nádherně zní /

Včera – včera z parků voněl bez.

/A já stál vedle ní /

Poslouchám to slovo dál,

je jak píseň, kterou v dálce kdosi hrál.

Den je nádherný jak včera,

ptáci zpívají jak včera.

Jak se zdá, tak jiná jsem jen já.

Včera – jak je krátký jeden den.

/A jak dlouhý se zdá /

Včera – čtu to slovo z bílých stěn.

/Už ho nazpaměť zná /

Jednou jen jej vyslovím

a pak rozplyne se tiše jako dým.

A já vím, že víc je zítra,

zas mu půjdu vstříc, už zítra.

V řadě dní to není poslední.

To není poslední.

Ne ne ne není poslední...