Venku je déšť a mráz

Ona: Tak já musím jít.

On: Vždyť venku je déšť a mráz.

Ona: Mám doma už být.

On: Oh, baby, máme čas.

Ona: Tak nezdržuj dál,

On: Kam já jen ty klíče dal?

Ona: když naspěch mám.

On: Venku je bouřka, nechoď tam.

Ona: Vždyť máma je strachem bledá

On: Vítr se děsně zvedá.

Ona: a táta vzteky nebude spát.

On: Taky přece kdysi byl mlád.

Ona: Už rákosku na mě hledá.

On: Lásce se bránit nedá.

Ona: Tak pusť mě domů, když mě máš rád.

On: Chvilku tu počkáš snad?

Ona: Už pět minut jen.

On: Proč zastavit nelze čas?

Ona: A pak musím ven.

On: Vždyť venku je déšť a mráz.

Ona: Co může mě hřát?

On: Že mám tě rád.

Ona: Pár slůvek tvých.

On: Pár slůvek, slůvek nejsladších.

Ona: Jen říkej mi bej-bej-bejby.

On: Oh

Ona: A já svou bázeň přemohu snáz.

On: V mých rukou se před světem spas.

Ona: Už měla bych jít.

On: Až přestane pršet.

Oba: Venku je déšť a mráz.

Ona: Už začlo se dnít.

On: A venku je déšť a mráz.

Ona: Tak já musím jít.

On: Oh, baby, máme čas.

Ona: Tak nezdržuj dál,

On: Kam já jen ty klíče dal?

Ona: když naspěch mám.

On: Venku je bouřka, nechoď tam.

Ona: Můj táta už zřejmě běsní.

On: Táta tě, baby, nesní.

Ona: A svolal na mě blesky i hrom.

On: Tak v sobě tu bázeň už zlom.

Ona: V tomhle jsou naši děsní.

On: Sirka je pryč, co je s ní?

Ona: Tak zapal mi a pak už jdu dom.

On: Žízeň mám, jak vyprahlý lom.

Ona: A teď se tě ptám?

On: Oh, baby mé, jen se taž.

Ona: Co doma říct mám?

On: Že hrozně mě ráda máš.

Ona: To tátovi říct,

On: Co stane se? Vůbec nic.

Ona: tak je mě půl.

On: Kdo chce psa bít, ten najde hůl.

Ona: Že tramvaje bídně jezdí,

On: Tím bys ho stiskla ke zdi.

Ona: že přepadli a okradli nás.

On: Nechme toho, máme čas.

Ona: Tak já musím jít.

On: Až přestane pršet.

Oba: Venku je déšť a mráz

On: Oh, baby, baby, nechme toho, ještě je čas.

Ona: Venku je déšť

On: déšť

Ona: déšť

On: déšť

Ona: a mráz

On: a mráz.