Vždycky mám kam jít

Sám jsi stín, jen stín, jen tón, co zmírá,

sám jsi míň/jen sám jsi věčně na kolenou, sám čekáš marně na zelenou/

než klíč, jenž nic neotvírá.

Že žít je marné, se jen zdá,

tak pojď a říkej tak jak já :

Mám, vždycky mám kam jít,

co dát, co vzít

a tak se usmívám.

Já mám, vždycky mám kam jít,

mám důvod žít

a co je štěstí znám.

Sám jsi kout, kde žal, jen žal tě sráží,

proč sám chceš plout/sám se touláš, pořád sám, plout chceš věčně, nevěda kam/

jak člun, jenž nic nepřeváží.

Že žít je marné, se jen zdá,

tak pojď a říkej tak jak já.

Mám, vždycky mám kam jít,

co dát, co vzít

a tak se usmívám.

Já mám, vždycky mám kam jít,

mám důvod žít

a co je štěstí znám.

Já mám, já mám, vždycky mám kam jít,

co dát, co vzít

a tak se usmívám.

Já mám, vždycky mám kam jít,

mám důvod žít

a co je štěstí znám.

Já mám, já mám, vždycky mám kam jít,

co dát, co vzít

a tak se usmívám...