Za tvou bárkou

Za tvou bárkou dívka hledí,

smutně hledí k zádi bárky,

když se obzor barví mědí,

vzpomíná na tvoje dárky,

vzpomíná bez ustání.

Ani s půlnocí neusíná,

marně volá - smilování,

oči utírá, ruce spíná,

že už nemá milování.

Ráno prosí, večer čeká,

jestli spatří tvoji bárku,

chvíli pláče, chvíli kleká

s modlitbou k svatému Marku,

on tě má nazpátek dát.

Až se plachty tvé někde svinou,

půjdeš s jinou, nebudeš znát,

že se utrápí tvojí vinou

jedna z dívek, cos ji měl rád,

že se utrápí tvojí vinou

jedna z dívek, cos ji měl rád.