Ostrůvky

V půl šesté vstává Markéta, zpaměti ustele

den začíná všelijak většinou ne vesele

S kávou známou z reklamy vítá další den.

Pak když se budí v koupelně, z náruče jí pouští sen

Vyjde z domu, dívá se na hvězdy a dýchá ranní smog

cestou k zastávce tramvaje je to jenom skok

Na sobě letní šaty, nohy obuté v teniskách

usíná v ranním metru skrývá se v novinách

My jsme jen malé ostrůvky...

R: Den bývá někdy kouzelný

slunce se prozáří ranní tmou

vidíš to všechno před sebou

a mraky jen tak jdou, někam jdou

Já nejsem Mojžíš abych nechal moře rozhrnout

Nejsem Galileo abych mohl do dohlédnout

Na vzdálená místa k tichým pobřežím

Kam se stejně bojím plout tajným lodím nevěřím

Tak proč jsme jen malé ostrůvky...

R: Den bývá někdy kouzelný

slunce se prozáří ranní tmou

vidíš to všechno před sebou

a mraky jen tak jdou, někam jdou

Večírek střídá večírek tak jak noc střídá den

Chtěl bych někam jinam pryč vypustit páru ven

Najít ten svůj ostrov třeba v tramvaji

Potkáme se Markéto tam nás neznají

Tak proč jsme jen malé ostrůvky....