Kdosi zpívá v lukách

Kdosi zpívá v lukách potok zvoní

dva milenci sedí pod jabloní

Nad nimi jsou větve plné rudých plodů,

v lukách ocúnům se ještě nechce kvést

nebem zaplá brzo tisíc žhnoucích bodů

a nebude vidět šedých pásů cest

kdosi zpívá v lukách večer voní

dva milenci vstali pod jabloní

Šeptají si cosi snad pohádku tesknou

v srdcích nesou bolest na rtech tichý smích

za ruce se vedou oči se jim lesknou

a jdou proti větru vonnou loukou v jih

kdosi zpívá v lukách potok zvoní

o samotě stojím pod jabloní

Tichá píseň vody s vůní otav splývá

za milenci hledím zamyšlen a tich

vítr v listí šumí potichu si zpívá

byla tady láska nezbyl po ní hřích

kdosi zpívá v lukách večer voní

pohladil jsem trávu pod jabloní