Kuplet o ženské emancipaci

Text: František Gellner

Celé to naše dnešní pokolení

vstříc kráčí rozkladu a hnilobě.

Mužů již v krásném slova smyslu není,

jak pozorujeme to sami na sobě.

Já nemám vůle ani energie

užitečného cosi začíti.

Mé štěstí, že má matka ještě žije,

jinak bych musel hladem zemříti.

Už jako kdysi není taky žena

vtělená oddanost a pokora.

Cmi Gmi

Vášnivě v těla mužů vysílená

zatíná kruté spáry netvora.

A probouzí se divou vehemencí

žen síla někdy ladem ležící:

"Jsme udoláni ženskou konkurencí, chraňte nás!"

Nynější žena, co já v klidu tučním,

v oborech věd a práce působí.

Co naplat! Učím se teď pracím ručním:

vyšívat, vařit a mýt nádobí.

Choť poslušný a věrný budu. Škoda,

že muž dnes přec jen rodit nemůže!

Doufám však, že i to se časem poddá.

Ach, vemte si mne, slečno, za muže...