Maloměšťák

Když jsem nosil ještě džíny

a jen pro mě zrály klasů zlaté lány

tehdy každý den byl jiný,

život frčel jak na Vespě Mastroianni.

A jak šla léta, přišel s nimi taky krásný nový svět,

v kterém mě chuť na věčné dobrodružství začala opouštět,

žena, děti, dům a auto není malý cíl,

teď konečně mámo, táto, já to pochopil

Že jsem maloměšťák

chci dobře jíst a pít,

do práce chodím jenom spát, nechci se opotit,

Jsem jen maloměšťák,

ale i já snad můžu snít

a tak dřív než mě sejme rak,

chci si se svou manželkou něco pěknýho užít.

Srdce za ta léta dávno okoralo jako po silvestru veka,

co už ví, že všechno bylo a že nemá smysl furt na něco čekat.

A přece cítím, že tam někde v hrudi tepe vlahý cit,

který se už už chystá z krku vyskočit,

ale pak si říkám, že není žádný já a ty

a soustředím se čistě na svý vlastní pocity

Že jsem maloměšťák

chci dobře jíst a pít,

do práce chodím jenom spát, nechci se opotit,

Jsem jen maloměšťák,

ale i já snad můžu snít

a tak dřív než mě sejme rak,

chci si se svou sousedkou něco pěknýho užít.