Moje ruce

Moje ruce jsou teď tak chladné, jako po ránu napadlý sníh.

A jestliže osud jak závora spadne a nebudu dnes večer s ní,

tak lehnu si na záda, natáhnu ruce, až jimi dotknu se stropu

a rozprostřu několik lahví a dám si po jednom, po druhém loku.

A budu si zpívat písničku, jak na jednom dřevěném mostku,

stály dvě panny a hrály tam hru, hrály tam hru zvanou v kostku.

A stály tak dlouho a hrály tak dlouho, až samy se obehrály,

a jedna tu druhou a druhá tu první shodila z mostku do vody.

A jakmile vstanu, tak uvidím pannu a půjdu s ní na ten mostek

a zafouká vítr a panna už není a zbyl po ní jenom pár kostek.

Já sednu si na okraj, natáhnu ruce, až jimi dotknu se oblohy,

a hodím si kostkou a když padne 6, tak skulím se po zádech do vody.

A budou tam panny a budou tam samy a spolu pak poplujem pod vodou,

a hladím je po vlasech, hladím je po tvářích, nechávám laskat se od obou.

A plujeme dlouho a plujeme plynně a najednou doplujem do moře,

a natáhnu ruce, dotknu se oblohy a potkáme zlatého úhoře.

A úhoř se zeptá, zda chci zůstat s nimi, či vrátit se zpět v suchý svět,

hráti si s delfíny, hráti si s pannami a mít jich šest nebo i pět.

Však vzpomenu na tebe, a najednou roztáhnu ústa svá od ucha k uchu

a políbím panny a políbím úhoře a před sebe natáhnu ruku.

A dotknu se stropu, vyskočím z postele, šťasten, že jsem zase zpět,

a ty jsi můj delfín a ty jsi mé moře a v tobě chci plout 1000 let.

A ty jsi mé moře, tak připluj už brzo a postav mě zpátky na nohy,

vždyť my oba víme, že jednou to přijde,

že spolu dotknem se oblohy.