Píseň o lásce

Text: Jaroslav Seifert

Slyším to, co jiní neslyší,

bosé nohy chodit po plyši.

D7

Vzdechy pod pečetí v dopise,

chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,

vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která obléká se v smích,

skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,

vidím kvésti růži na keři.

D7

Zaslechl jsem lásku odcházet,

když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání

ani strach, že přijde zklamání,

abych nekles pod tvá kolena.

Nejkrásnější bývá šílená.