Klekání

1. Von vysokej byl akorát Allan se jmenoval,

a ženskejch, těch se nechtěl bát a překrásně se smál.

měl voči modrý po nebi a úsměv křídovej,

pak zmizel, aniž slovo řek, v tom nebyl férovej.

R: Když vostruh klekání, mě večer vyzvání,

v dáli slyším jeho volání

v dáli slyším jeho volání

2. Už dávno nejsem veselá a vrásčitou mám tvář,

jsem dočista uz vomšelá, jak starej kalendář,

jen voči modrý po nebi, můj bože ty mi dej,

můj Allan jednou vrátí se, byl přece férovej.

R: