Noc královny Kristiny

1. Ty, co svou věčnou samotu slzama zapíjíš

je málo lásky na světě a žebrat neu - míš

ty patříš k těm co tuhle noc se na pouť se vydají

je jejich noc těch lidí noc co lásku hledají

2. Až večer padne do polí zaslechnou zvonů hlas

je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas

jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává

tu noc královna Kristýna svý děti svolává

R: Zvon už volá sníh lampu zhasíná

z dálky volá královna Kristýna.

3. Tak táhnou kolem mýho domu slepý poutníci

jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí

jdou za štěstím a za láskou jak zvony v dálce zvou

a vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou

4. Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát

uvidí zámek ledovej nad oblakama stát

v tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích

teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh

R:

5. Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání

už došli tam kam lákalo je zvonů volání

jak z hloubi domu na večer, když dítě usíná

směje se tiše tichounce královna Kristýna

6. Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků

snad před rokem snad před chvílí jsem vzala za kliku

Je noc královny Kristýny, už slyším zvony znít

Volá královna Kristýna, já taky musím jít.

R: