Ohrada

1. Ohrada se táhne krajem bůhvíkam,

mé stádo už nechce dále jít,

žízním, a v láhvi jenom doušek mám,

nevím, co zítra budu pít.

R: Slunce žár k šílenství už mě dohání,

čert aby vzal tu zatracenou pláň,

jen vítr zná mé osamělé volání,

[:zpívám si o stínu, který by byl jako dlaň. :]

Kolem oblaka prachu, a já touhu jedinou mám - domů,

[: zpívám si o stínu, který by byl jako dlaň. :]

2. Ohrada se táhne krajem bůhvíkam

a kovboj, ten může jenom snít,

proč plání na koni jezdí sem a tam,

když vedrem nemůže ani klít.

R: