Dopis

Píšu ti, lásko má, co mohu víc, mých kupletů nebylo moc

tak na dva-tři nářky a na krapet štěstí

a tichou, splynulou, nemravnou noc

Ale teď, lásko, věřím, že už opravdu jsi

a že jsem objevil můj třetí pól

Jako by šachisté na těch svých štveřečkách dali

si do branky koníkem gól

Jako by měsíc se stratil a z vody vyhoup se kýl

Jakoby Titanic topil se zas

Miluju, lásko, tak miluju tebe, že jsem ztratil už pojem a čas

A tak ti píšu, že umírám, nevím co dál, láska svatá je anebo hrob

Nikdo nevěří, netuší a neví, co dál, bílé ohrady mámivých slov

Šlápoty tvé jsou jako kamínky not

z nichž pan Rimbaude nám po verších psal

Že tam, kde svítá v uličkách po ránu radost že se k večeru ozývá žal

Ztratil jsem bolest a zranil se tak jako v mešitách křičí můj hlas

Já miluju, lásko, já miluju tebe, že jsem ztratil už pojem a čas

Vše kolem plyne tak jak plynout chce dál,

válka v Iráku,tak jsem se bál

Lidé tak už jsou bez Boha,že nevědí kam,

děcek zástup si u tanků hrál

Ne, já nechci bojovat, milovat chci, v tobě tělo své po kořen mít

Když člověk ví, co už mohlo by být, tak tolik, tolik chce žít

A když pochopí, ví, že není co chtít, těmhle hranicím prošel už pas

|: Miluju, lásko, já miluju tak, že jsem ztratil už pojem a čas :|

Píšu ti, lásko má, co mohu víc, mých kupletů nebylo moc

tak na dva-tři nářky a na krapet štěstí

tichou, splynulou, nemravnou noc