Hanka naposled

Ami9

1. Slyším déšť, paprsky sluneční, slýchávám u nás pod horou,

trávu růst a listy vyprávět, z komínů kouř jsem slyšel plout,

s tebou stát můžu tak blízko, že, že až se skoro dotýkám

Ami9

a stejně neslyším i když už křičíš snad,

bude to tím, že nemám rád.

2. Vyprávíš a jak by vítr šel, jenom to hučí do uší,

o sobě, o sobě, o nikom a nikdo neví, netuší,

za čím jdeš a co si chtěla tím vším

a vlastně komu, co a o čem říct

a já jen poslouchám a marně přemýšlím

a smutně slyším, že zas nic.

R: Necestou cestou a přes kopce k nám

neláska přišla, tiše zlomila rám

na starých barvách něžně malovaných nitky nadělaAla,

tam v rohu obrazu je jedna z těch chat,

vzpomínáš petrolejka, svíčky a hlad

a deky na zemi, až k ránu ten chlad, ne, nevzpomínáš.

3. Ze stébel odlétá babí léto listy hnědnou, co jsem psal,

smíření, odpustky za léto, čas silných slov nám lásku vzal

a tak tu ze dvou rtů tolikrát zlíbaných

nezbydou stíny nic než strach,

kdo komu ublížil a jestli přejde to jak staré míry ručních vah

R: 2x…