Kandík

Když se nad mou hlavou skláníš a něžně

hladíš mojí noc, tichá ustýskaná

zvádíš v dlaních čáry na pomoc, když nám

přejí šťastné chvíle, to pak příjdem k sobě blíž, aby

nahá tvoje kůže řekla co ty nevidíš.

Že je láska jako léto, jako třešní plný strom, jako

květy bílé u zahrad, jako vody plný lom, jako

slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když

se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem.

Cesty po kterých se chodí, ty jsou jiné než bys chtěl,

často rokle plné smutku, ty bys na kraj světa šel,

zavřeš oči cítíš ruku a kolem vůni z medu včel, to

te milá právě našla a chatka zmlkne v tichu těl.

Že je láska jako léto, jako třešní plný strom, jako

květy bílé u zahrad, jako vody plný lom, jako

slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když

se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem, jako

slunce co se s vodou valí u nás Medníkem, když

se večer stráne zbarví a kraj zazní slavíkem.