Karolíně

1. Nevím proč ráno jsem dávno přestal spát

vážím si dne a proto spěchám vstát

co mám z tebe za tmy než výjde den

hlídám, až spánek tě pustí ven

R: Tak krásně dlouho ráno spíš

když do horkých mých dlaní se probouzíš

když na stůl kafe dám a to voní jak ty

něžně opřeš si do hrnku rty

2. Do černých tvých vlasů, trochu hnědé jsou

havraní křídla s modrou oblohou

a na bílých proužcích sluncem nedotknutých

ještě po kapkách zůstal tvůj včerejší smích

R: 3x…