Krajina

Na prstech tvých doteky malované slibují že mám tě rád

do panenek do tvých očí řeknou že ne

že neopustí natisíckrát

To jen listy ladí po větru až do obzorů a hynou kdesi nad samotou

s tebou dny se krátí stále nezbývá čas

když u lehaní zpěcháme s tmou

Než ohladíme z čela vrásky a dolu dál do tajemných vzácných chvil

nalezená obětí až trochu mám strach

že z krajiny tvé něco sem smyl

Nelekla se láska jenom udivená co si do duše si napsala snad

až zítra svoje šaty bude ukládat k nim

naučená bude se bát

3.sloha

1.sloha