Nic není náhlé

Ami

1. Až jednou poznám, že dny mé, jak kaluže podzim,

že mé roky už počítá čas,

G7

a že kytara v koutě už jen jako stín

Ami

nějak ztrácí a odmíta hlas,

až jednou poznám, že nic není rychlé a náhlé

a rozum nad vším se staví a bdí,

chtěl bych se vyrovnat s myšlenkou jakési bolesti,

o níž srdce mé mluví a ví.

R: Všechny ty vrásky a nervy a pláč

Ami

a zoufání spravedlivé

to vy jste to na mně, vy zavinili,

Dmi Emi Ami

je teď na kraji, je srdce mé.

2. To vy jste mě brali a smáli se mně

a seli semínka s nedůvěrou,

a já jsem se snažil žít v průměru dne

a řekl: všechno mi neseberou.

A vy jste mě brali i to, co jsem mohl,

a mně je hanba, že jsem se dal,

a tak bych chtěl, abych na nebi s vámi

z očí do očí jednou stál.

R: +1.

R: