Písnička pro pana Gorbačova

Rec: Otvírám noviny azbukou ozdobené

a čtu si myšlenky kohosi, kdo sáhl do mého svědomí

a vynesl na světlo názory nevyřčené,

nevyřčené díky mé osobní slabosti a strachu,

myšlenky plné humanity, přátelství, svobody,

ale i socialismu, v jehož jménu kdosi zabíjel nevinné lidi,

ptáte se, kdy - ve dvacátém století,

ve dvacátém století.

R: Kdo ví, kdo ví, co bude dál,

chcem žít, chcem žít tak, jak se má,

nebo tak, jak se dá, ale takhle už ne.

Rec: Tak na zdraví, lásku už máte,

a myslete na to, že každej váš krok sleduje celej svět,

a kdybyste někdy projížděl Prahou,

tak se u mě klidně stavte,

otevřu ruský rybičky, pražskou šunku,

americkou vodku Gorby mám doma, a budeme si povídat,

mám toho totiž spoustu na srdci,

a nejen já, a nejen já.

R: + kdo ví, kdo ví, co bude dál ...