Čas to vzal

Nádraží večerní, kde nikdo z lidí úsměv neoplácel,

vlak, co jsme jeli s ním, tady končil a zas do města se vracel,

Ami Dmi

a my dva [: s bráchou šli jsme dál. :]

Nás budil v trávě den, my vídali, jak stromy ráno brečí,

a do plamínků jen mlčívali spolu stejnou řečí,

je to tak [: dávno a čas to vzal. :]

R: Už dávno bez koní, dva stíny opěšalejch námořníků,

postavy shrbený, co při hledání zašlejch okamžiků

Ami Dmi

chtěly se [: toulat po hvězdách. :]

Písničky vohraný, co zpíval se mnou, opsal z mýho bloku,

mý hlavě děravý napovídal občas ňákou sloku,

léta je sbíral a všechny znal, léta všechny znal.

R:

Náš vymyšlenej svět byl bez tupců a taky bez chytráků,

šlo v něm i nacházet, co sehnat nejde v žádným obchoďáku,

třeba jen [: volnost na cestách ... :]