Do mraků

1. Zase vlahej vítr stromům větve rozkejval,

kytkama voněl stejně, jako kdysi jsem to znal,

a slunečnice u plotů si stály v zahradách

[: a tráva byla hebounká, když jsem si na ni sáh' :]

pak se do ní posadil a:

R: [: Koukal se do mraků, koukal se do mraků,

jak nebem klidně jdou. :]

2. Já tak dlouho, jak jen žiju, znám už tenhle kraj,

lidi, co všechno dovedou a dobrý srdce maj',

z nich nikdo mě už nezná za tu dlouhou řádku let,

[: co já se světem protloukal, abych konečně se teď :]

do tý trávy posadil a:

R:

R: