Dvojče

1. Co jsem se narodil, děsnej pech mám,

vždyť ani v kolíbce nespal jsem sám,

dvojhlasně začalo každý ráno,

dvojče má o spolek vystaráno.

2. Táta to nebyl moc rodinnej typ,

s mámou nedopadlo to o moc líp,

Bůh ví proč zdrhli a kdo ví kam,

i my jsme se trhli, no a tak jsem sám.

R: Brácha to vzal přes ženský, karban a rum tuzemský,

je jako zbojník co všechny už pump,

ale hlavně můj dvojník a grázl a lump.

Brácha to vzal přes postel, vyprd se i na kostel,

všude má fotky a každej ho zná,

ale kde visí on, můžu viset i já.

3. Když prvně řekli mi: "Tvůj brácha krad'",

že jsme se rozešli byl jsem moc rád,

proč bych ho honil, to není má věc,

a to byl můj omyl a tak spadla klec.

4. Každej kdo zatoužil po odměně,

tvrdil že já jsem on zatraceně,

poctivě pachti se makej a snaž,

když hubu máš stejnou nic nenaděláš.

R:

5. Až někde potkám ho nevím co pak,

v tu chvíli závěr mý pušky by cvak,

jestli ho zastřelím či půjdu s ním,

je to můj brácha, tak copak já vím.